Patnáctý den toulání se napříč Indií. Mezi prsty u nohou se prosýpá hladký písek, mořské vlny neustále šumí se svou ledabylou pravidelností, třicet stupňů ve stínu příjemně rozráží lehký vánek. Pláže Goa jsou tou správnou zastávkou před návratem domů.
Společně s Aničkou jsme postupně projeli řadu míst, operativně měnili plány, užili se nekonečného čekání na indické vlaky, obraceli žaludek naruby po záplavě indického jídla a mrzli při nečekaně chladných nocích severu Indie. Ať už jsme se procházeli ulicemi Delhi, kolem Zlatého chrámu v Amritsaru, zaprášenými uličkami růžového města Jaipur, po hradbách pevnosti Mehrangarh Fort nebo chodbách maharádžova paláce Umaid Bhawan v Jodhpuru, odpočívali v parku u Taj Mahalu v Agře, prozkoumávali zapomenuté paláce ve Fatehpur Sikrí, plavili se po Ganze a s pokornou tichostí sledovali spalování mrtvých těl ve Varanasí, ať už jsme byli kdekoli, stálo to za to.
Naše putování ještě nekončí, jen výrazně zvolňuje tempo. Následující fotogalerie je tak průřezem toho, co nás zatím potkalo a minulo… (Pokračování článku…
»» Pokračování článku…
Když každý rok jezdím do Indie a dalších zemí v okolí, slyším od svých znáných stále stejné otázky. „Proč do Indie?“ a „Kde na to bereš? To musí stát spousty peněz?“ Všem odpovídám to samé. Indie se mi stala osudovou a cenově vyjde téměř stejně draho jako letní dovolená v Egyptě. Nevěříte?
Pro nejsnazší počty lze říci, že stačí pořídit letenku, víza a pak už je jedno jestli budete v Indii 14 dnů nebo dva měsíce. Náklady na jeden den pobytu vás nemusí stát více než 250 korun. Letenky s odletem z Prahy se dají v průběhu roku pořídit od 7000 do 13000Kč (zpáteční včetně všech poplatků). Ceny kolem 11000Kč jsou nejběžnější. Indická víza nedávno o polovinu zlevnila na 800Kč a velvyslanectví Indie vám je připraví do tří pracovních dnů. Pak už stačí sbalit pár drobností do batohu a vyrazit. »» Pokračování článku…
Počasí je nevyzpytatelné kdekoli na světě. Když si ale naplánujete dovolenou na konkrétní období, nečekáte že bude dělat psí kusy. Možná už jsem po všech těch návštěvách Indie nepřízeň počasí z hlavy úplně vytlačil. Možná.
Ve stejném období jezdím do Indie pravidelně, vždy přelom roku. Jen jednou to byl březen/duben. Prosinec na severu Indie patří mezi chladné měsíce, ale zatímco v Praze padají teploty hluboko pod bod mrazu, tady je přes den při sluníčku počasí na tričko. Příjemných 22 stupňů je tak akorát na rozehřátí. Jen co však slunce zajde, teploty dokáží spodnout blízko k nule.
První den v Delhi letos počasí nepřálo. Mlha, chladno, sem tam déšť. Nebylo těžké změnit plán a odjet do Amritsaru o den dřív. Amritsar nás ale přivítal stejně pohostinně. A to už nám vlezlý chlad a šedivá obloha začala vadit. Před námi zbývala cesta do Dharamsaly a Mcleod Ganj – sídla současného Dalajlámy. Pohled na předpověď počasí zbořil i tyto plány. Déšť a teploty kolem osmi stupňů nebylo to co naše zmrzlá těla potřebovala. Do Dharamsaly už jsme nejeli, naopak vyrazili na jih přes Jaipur do Jodhpuru. Šest set kilometrů zpátky na jih a zase přišlo teplo a vrátilo se slunce.
Je neskutečné jaké rozdíly v počasí může znamenat jeden noční přejezd vlakem, pár stovek kilometrů vzdálenosti. Po letošní cestě už si budu moc dobře pamatovat, že na sever od Delhi je v prosinci prostě chladno a do států Himačalpradéš, Uttarpradéš a Pandžáb je lepší zavítat v říjnu/listopadu nebo březnu/dubnu. Když totiž ležíte na pokoji zabalení do spacáků, přikrytí dvěma dekami a od pusy vám stoupá pára, není to to pravé ořechové. Stejně jako dnes ve Fatehpur Sikrí.
Jediné co nás teď zabalené pod dekou hřeje, je myšlenka na rozpálené bílé pláže Goa, kam se už za pár dnů (za odměnu) přesuneme. Zaslouženě!
Amritsar patří mezi místa, která mě v Indii vždy svým způsobem fascinovala. Síla jedné víry, jedné myšlenky, jednoho přesvědčení dokazála vytvořit zázemí pro potulné poutníky či chudáky ulic a zároveň nabídnout očistu duše a nalezení vnitřního klidu pro deseti tisíce Sikhů, kteří sem putuji do svého Zlatého chrámu – denně.
Pětset let staré náboženství vzniklo nedaleko od Amritsaru, na území dnešního Pákistánu, jako reakce na zavedený kastovní systém. Rovnost jednoho k druhému je dodnes hlavní myšlenkou, která se tu nedá přehlédnout. (Pokračování článku…)
»» Pokračování článku…
