- Datum vydání:27.11.2011
- Komentáře:1 Komentář
- Kategorie:Rusko
Je konec listopadu a sněhové vločky doprovázené zmrzlým deštěm šlehají do tváře o sto šest. Je zima. Ruská zima. Asi to bude tím, že se procházím ulicemi Moskvy…
Šedivé ulice přechází v šedivé mraky a sem tam nad střechami září rudé hvězdy. Malé pravoslavné kostelíky se tísní vedle mohutných stalinistických staveb z éry budovatelského socialismu. Na ně se vzápětí lepí nové prosklené budovy – svatostánky moderního kancelářského lidu.
© Robert Štípek, Chrám Vasila Blaženého, Moskva 2011.
Není nic snažšího, než ukrýt se pod povrch města, do některé ze 182 zastávek moskevského metra. Ztěží otevřete těžké mosazné dveře se skleněnou výplní, minete nefungující automaty na prodej jízdenek, probojujete se dlouhými frontami k malému okénku, zaplatíte 28 rublů za jednu jízdu a davy lidí se necháte dál unášet přes turnikety do útrob omšelých chodeb ústících do velkoryse pojatých nástupišť. Štukované stropy, obrovské mnoharamenné lustry osvětlující mohutné klenby zdobené mozaikami vyobrazující šťastný pracující lid. Moskevské metro toho zažilo mnohé. Téžké uvěřit, že veřejnosti bylo otevřeno už v roce 1935. O něco méně obtížná je představa čtyř dalších linek metra, které byly tajně postaveny hluboko v podzemí pro vojenské a bezpečnostní účely…
Devět milionů cestujících denně je unášeno moskevským metrem jak jednolitá hmota. Zprava doleva, zleva doprava, dolů a zase zpět na povrch. Necháváme se unášet s ní aby nás v zápětí opět pozdravil mrazivý déšť.
Je sobota 26.11.2011 a posílám srdečné pozdravy z Moskvy. Šedivého světa který začíná svírat nelítostná ruská zima.