- Datum vydání:11.11.2012
- Komentáře:6 Komentářů
- Kategorie:Filipíny 2012
Každou chvíli sleduju hodiny zavěšené v prostorné chodbě. Čísla se mění pomalu jako by čas skoro vůbec neběžel a země se přestala točit. Za minutu budou čtyři hodiny ráno, 11.11.2012, poslední den našeho letošního putování po Filipínách. Tři týdny za námi a všude kolem mě teď jen velká prázdnota. Zážitky mizí kdesi ve vzpomínkách a v letištní hale milánského letiště je mrtvo jak v postapokalyptickém filmu.
Letiště Miláno – Malpensa. Další noc na letišti. 11.11.2012.
Nesnáším ty okamžiky, kdy trávíte rozlámané noci na letištích. Nemluvě o tom, když máte za sebou už duhou takovou noc v řadě. Poleháváte schoulení jak prašiví psi kdesi v koutě prostorné haly. Hodiny čekání před vámi, hodiny čekání za vámi. Je jedno jestli čekáte na navazující spoj, nebo se vám jen nepodařilo najít rozumné ubytování. V jednom koutě spí babička s dědou, kteří se choulí jeden ke druhému, na druhé straně středostavovský obchodník s kufříkem a dole pod sedačkami ležite vy opření o svůj cestovatelský batoh. Snažíte se spát, ale po chvíli se vždy budíte. Hledáte chvilku soukromí a pohodlí do té doby, než vás vyžene noční uklízeč se svým strojem. Rolety na obchodech zavřené, přepážky leteckých společností potemnělé a do dálky svítí jen opakující se nápisy „uzavřeno“.
Zvláštní svět. Neznámá odvrácená strana veškerého cestování. Když se vrátíte domů, vyprávíte o všech dobrodružstvích, co jste prožili. O nočních letištích se ale příběhy nevypráví. Nechť jsou tyhle poslední řádky z naší cesty věnovány všem nocím na letištích, zavšivených autobusových i vlakových nádražích, potemnělým čekárnám se zmateně pobíhajícími šváby a hodinám stráveným čekáním podél zaprášených cest. I tohle je cestování…
6 Komentářů
Taky jsem párkrát trávil noc na letišti. Jedna většinou není problém, druhou bych už nechtěl. Na druhou stranu musí být člověk tak nevyspalý, že usne jak dřevo.
Znám až moc dobře. Všudypřítomná nuda, vleklost času, nemluvě o tom, že si člověk musí i hlídat věci, když se dostane do „lepší společnosti“. Jedinou útěchou v takové situaci je to, když pomyslíme na to, že nejsme jediní na světě v téhlé situaci…
Pravda, na letišti by se člověk mohl dozvědět super cestovatelské příběhy, ale realita je jiná.
Jo, vzpomínám si na jedno takové čekání na Vídeňském vlakovém nádraží,kdy se mnou v čekárně spala partička řekl bych bezdomovců, já v bundě zapnutej ke krku a s taškou omotanou kolem ruky a pod hlavou :)
Ten link hore nefunguje, admin, mozes ho zmazat. Tu je funkcny
http://bezmapy.com/noc-na-letisku-ziaden-problem/
Jaký si to uděláš,takový to máš.. I noc na letišti může být zajímavá,když se na to podíváte jinýma očima… Pokud se na to začnete dívat skrz objektiv,dáte mi za pravdu :)) Pokud máte stejně jako já rádi industriální památky,fotíte a zajímáte se o fenomén zvaný urbex,doporučuju fotosoutěž od Canonu http://www.hledejnovadobrodruzstvi.cz