- Datum vydání:12.11.2009
- Komentáře:1 Komentář
- Kategorie:Komentáře
Rád zmizím alespoň jednou za rok na delší čas na cesty, toulat se exotickými krajinami a poznávat svět. Tyto mé cesty se málokdy smrsknou pod měsíc – obvykle odjíždím na šest týdnů. Tak jako už za tři týdny vstříc Malajsii a Filipínám. Přesto utéct z reality všedních dní se dá kdykoli, chce to jen chtít. A stačí k tomu víkend, nebo i jeden den. Přesně tak tomu bylo minulý víkend. V sobotu odpoledne mě napadlo, že to chce pryč z města. Pryč z té potemnělé a pošmourné Prahy.
„Aničko, vstávat, jedeme do Alp.“ Zaskočil jsem přítelkyni naprosto nepřipravenou a ta se jen smála co že to zase vtipkuju. Když jsem začal balit věci pochopila, že to zas tak vtipné není. A tak jsme se ani nenadáli a za 45 minut už seděli v autě směr Zell am See. Tomu předcházela ještě rychlá rezervace ubytování v mnichovském hostelu (270Kč za osobu v deseti lůžkovém pokoji včetně snídaně) když jsem usoudil, že stavět stan po tmě v rakouském kempu a spát v listopadu pod stanem nebude zrovna ten nejpohodlnější nápad.
Před čtvrtou odpolední jsme vyrazili, večer už se procházeli uličkami v Mnichově a ráno po deváté se kochali Alpami a jezerem v rakouském Zell am See. V osm večer už zase doma v Praze. Přes to, že šlo o nepatrný výlet měli jsme pocit, že jsme byli na cestách několik dnů. Podzimní chmury z hlavy vyfoukal chladný alpský vítr a my usínali s úsměvem na tváři. Tvrdit, že na cestování nemáme čas je často jen snahou omluvit naši lennost a proto vyražme občas na „cestu z města“. Stačí tak málo…
1 Komentář
JJ, pravda to je, aj ked preferujem tie dlhsie vyletiky ;)