Cestovatelský deník

• Datum vydání:08.01.2009
• Komentáře:4 Komentářů
• Kategorie:Mé vlastní cesty, Pákistán, Indie a Srí Lanka 2008/2009

Cesta mi trvala 41hodin bez přestávek. Ale jsem tu. Mé nejoblíbenější město v Indii – Varanasi. Město, které nabízí prakticky vše, co může Indie nabídnout.

Svaté město ležící na břehu řeky Gangy, ke které vedou přes tři kilometry schodišť, schodů a schůdků neboli ghátů. Každý den, od rána do večera, k řece proudí tisíce poutníků i místních obyvatel, aby se v řece mohli vykoupat a další tisíce doprovází své zesnulé, aby se s nimi zde mohli naposledy rozloučit, než jejich těla shoří na dřevěných hranicích ghátu Manikarnika.

Varanasi je tak pestré. Neskutečně pestré. Úzké uličky plné obchůdků, vývařoven, zapadlých koutů s prodavači žvýkacího tabáku, svatyň a chrámů, holičů a krejčích, kteří od úsvitu šijí na svých historických strojích, které pamatují naše babičky a prababičky. Uličky tak úzké, že se jen ztěží vyhnete krávě, která laxně kráčí proti vám, tak klikaté, že se v nich během okamžiku snadno ztratíte.

Zatímco zprava slyšíte rytmické zvonky a zpěvy určené kdovíjakým bohům, pár desítek metrů od vás mumlající hlasy opakují své chvalozpěvy pro jiné svaté. A to je pro Varanasi tak typické. Stovky náboženství a náboženských skupin se setkávají na jediném místě a všichni společně koexistují v tomto chaotickém městě.

Není nad ranní procházku po ghátech, kdy můžete sledovat davy lidí provádějící své rituály při koupeli v Ganze, přijímají požehnání od svých guru, nebo opakující modlitby se svými spoluvěřícími. Každá náboženská skupina si provádí to své, ale všichni jsou tu za jediným účelem, který je spojuje. Ganga.

Řeka, do které proudí veškerý kanalizační odpad města, řeka ve které se na jedné straně koupou věřící a na druhé straně je do řeky vhazován popel zesnulých, řeka, která je již dávno mrtvá. A přesto řeka, která je tolik uctívaná a tolik velebená.

Rád každý den chodím na Manikarnika ghát, kde vás veškeré zdejší dění přinutí přemýšlet. Ať už stojíte vedle hořící hranice, ve které mizí tělo zesnulého, nebo sledujete veškeré související rituály. Smrt je tak přirozená. Jít v Praze kolem ležícího mrtvého těla, budete to mít na paměti ještě alespoň týden, tady je denně 200 až 300 těl spáleno a jejich duše putují rovnou do země zaslíbené.

Vše začíná prozpěvujícím průvodem, který nese na bambusovém lehátku tělo zabalené do zlatých látek přímo k řece. Tělo je i s nosítky ponořeno do Gangy a odneseno k nově připravované hranici. Nejstarší syn zesnulého si nechá oholit tvář i celou hlavu, kde je mu ponechán jen několika centimetrový proužek vlasů na temeni. Oblékne se do bílého roucha a za pomoci celé rodiny připraví mrtvé tělo kremaci. Je rozbaleno ze zlatých látek a jen zamotáno v bílém je položeno na připravenou hranici, pod kterou je rozdělán oheň. Tělo je překryto dalšími těžkými dřevěnými poleny a pomalý oheň začne sebejistě pohlcovat celé tělo. Když tělo zcela shoří, doutnající ohniště zalije syn vodou z gangy a tím obřad končí.

Celý Manikarnika ghát je úžasné „divadlo“. Zatímco řada ohňů dohořívá, zakládají se kolem nich ohně nové a průvody pozůstalých stále nosí nové a nové mrtvé. Mezi ohništi se vyhřívají potulní psi, krávy okusují okrasné květiny z výzdoby na nosítkách, pod nohy se jim pletou kozy, dělníci neustále vynášejí na svých ramenech mohutné kusy dřeva z plně naložených lodí, další zatloukají do kmenů silné ocelové klíny aby je připravili na ohniště, v řece jak zlatokopové propírají temné postavičky dno ve velkých mísách doufajíc, že naleznou zlaté zuby a jiné cenné zbytky z popela zesnulých…

Tohle město mám prostě rád, jen škoda, že nepřízeň počasí nedokázal změnit ani příjezd Dalajlámy, který tu bude mít své přednášky a program na dalších deset dnů. Už od nového roku trápí celý sever Indie, a přilehlé země, chladné počasí doprovázené hustými mlhami. Lety letadel jsou odkládány, noční vlaky končí předčasně a cestující musí čekat na ranní spoje. V noční mlze prostě strojvedoucí nevidí signalizaci podél trati. Všem tu mlha komplikuje život jako již dlouho ne. A já se opět pokusím před mlhou utéct. Tentokrát už snad nadobro. V sobotu odlétám na Srí Lanku, kde mě snad mlhy čekat nebudou. Naopak se těším na odpočinek v poklidných vodách na nekonečných plážích…

PS: Protoze pocasi nepreje tak prikladam z Varanasi jen par momentek.

SOUVISEJICI FOTOGRAFIE:

Související články:

• Křesťanství na Filipínách aneb Jesus Christ Superstar
• Indie 2011 ve fotografiích
• Indie: Zlaty chram v Amritsaru
• Amritsar, Zlatý chrám na severu Indie
• Himaláje, Myanmar, cesta kolem světa?