Jsou věci, které si při cestách prostě nemůžete naplánovat. A možnost zastavit se na místní svatbě patří určitě mezi ně. Bylo to včera kdy jsem se vylodil z trajektu ve vesničce Menumbok. Horko na padnutí (jak obvykle) a mé nohy se vydaly hledat nějaký minibus, který by mě hodil do cílové destinace. Po autobuse ani stopy, ale zpěv a hudba mě svedly z cesty a předemnou se objevila svatební veselice na malajský způsob.
Ženich a nevěsta sedící na vyzdobeném minipódiu ovíváni dvěma „čeledíny“ a kolem rodinní příslušníci a známí. Ti na mě hned s úsměvem mávali ať si jdu „jejich“ ženicha s nevěstou vyfotit jako by tušili, že foťák mám schovaný v batohu. Úsměvy všude kolem mě střídalo pozvání na jídlo ze švédského stolu a výslužka se sladkostmi na památku. Vše se seběhlo tak rychle a já už se opět loučil a tisíckrát děkoval. Nefalšovaná pohostinnost, dobrosrdečnost a upřimnost místních lidí mi zase jednou zvedla náladu. Prostě jen další den v Malajsii…
Že bych se toulal celých čtrnáct dnů po stezkách Cameron Highlands? Ale kdeže. Jen následující události ubíhaly v rychlém tempu a stávaly se z nich střípky zážitků, které dohromady ne a ne dát ucelený příběh. Dlouhé přesuny, městečka podobná si jako vejce vejci, a zase přesuny. Přesto tohle puzzle zážitků zkusím poskládat dohromady, uvidíme, co z něj vzejde.
Tak tedy pojďme navštívit ostrov Penang, odpočinkové město Melaka a nezapomeňme na Johor Bahru ležící těsně na hranicích se Singapurem. »» Pokračování článku…
Přeskočme teď trochu chronologii mého vyprávění o zemi Malajské. Pocity z dnešního dne si zaslouží malé glosy než budou zapomenuty. Ležím na posteli špinavého hotýlku kdesi na severu ostrova Borneo. Stát Sarawak, země Malajsie, město Sri Aman. Tolik se dá asi napsat o místě, které pro běh světových událostí nemá žádný význam, ale přesto….
Až dosud bylo každé město tady v Malajsii v mnohém „západní“. Tím myslím moderní, neosobní, uspěchané. Sri Aman je maličké městečko, ve kterém se turisté nezastavují a je tak nádherně ospalé jak letního dne na návsi někde v Horní Dolní. To vše pak dovoluje zvednout místním lidem hlavy, dívat se kolem sebe a usmívat se na svět. Snad proto mě dnes kolemjdoucí sami od sebe na ulici zdravili, děti na mě volaly a potutelně se při tom schovávaly za rohem, řidiči na motorkách zamávali… »» Pokračování článku…
Jídlo je třeba, jíst se musí a navíc je to i skvělá zábava. Obzvlášť na cestách v dalekých zemích. No uznejte, procházet se uličkami přeplněnými stánky, ze kterých stoupá unikající pára, šlehají plameny plynových hořáků a vůně linoucí se v okolí vás lákají blíž a blíž. A vy se rádi necháváte zlákat. Oči vám září a vy pomalu ochutnáváte. Tu něco pálivého, tu sladkého a támhle? …kdo ví co je to vlastně za chuť?
Malajsie nabízí se svou kuchyní celou řadu chutí a proto se jí pojďme podívat pod pokličku. (Pokračování článku…)
Včerejší toulky byly po „malém treku“ shledány jako zábavné a tak je i dnes rozhodnuto vyrazit na další horu, kterou už ale opravdu zdolám. A ne že ne! Hlásím se stále z Cameron Highlands, místa vhodného pro odpočinek, dobrý čaj a pomalé umírání když se kancelářská krysa snaží zjistit, jestli má v těle ještě nějaké svaly.
Nebudu vám nic nalhávat, když v Praze dobíhám autobus, kyselina mléčná rozlévající se do unavených svalů o sobě dává okamžitě vědět. Proto každý rok při svých toulkách po zemích vzdálených zjišťuji, co ještě vydržím. Budiž cesta na vrchol Gunung Brinchang (2032m) dalším takovým pokusem. (Pokračování článku…)
Něco málo přes čtyři hodiny jízdy autobusem na sever od Kuala Lumpur a rázem jste v krajině plné malebných pohoří, čajových plantáží a všudypřítomné zelené džungle. Cameron Highlands. Místo, které vysloveně svádí k toulkám po místních trekových stezkách a dokonalému pročištění hlavy trochou té fyzické námahy.
Ubytování ve všemi doporučovaném Father’s Guesthouse zcela splnilo svůj účel (a přiznejme si, že cena 10RM za postel, tedy 50Kč, neměla konkurenci). Ideální poloha, nízká cena za přespání, WiFi a vlídný personál. Můj nový domov pro nadcházející dva dny. »» Pokračování článku…
Mám rád když nastupuju zmrzlý do letadla a o několik hodin později mě poleje horko zimní Asie. Tak tomu bylo i teď. V Praze naskočit do letadla Easyjet, o hodinu a půl později vystoupit v Londýně, vyzvednout si batoh, dojít znovu na odbavení k AirAsia a během dvou hodin už opět ve vzduchu. Tentokrát na 13 hodin. Je zvláštní když odlétáte v hluboké temné noci, za letu vidíte východ slunce, později západ slunce a přistáváte znovu za večerní tmy. Časový posun +7 hodin oproti Praze dělá své. Tma, dusno, neskutečné vlhké horko… Prostě Asie tak, jak má v prosinci být. Mé toulání po Malajsii a Filipínách může začít… (Pokračování článku…)
© iStockphoto.com, Cameron Highlands, Malajsie