- Datum vydání:04.01.2009
- Komentáře:5 Komentářů
- Kategorie:Mé vlastní cesty, Pákistán, Indie a Srí Lanka 2008/2009
Psalo se patnácté století, malý Kryštof Kolumbus si možná ještě někde v daleké Evropě hrál s loďkou ve vaně, a mocný Rao Jodha začal budovat město zvané Jodhpur. Dnes druhé největší město indického Radžastánu. Stovky malých modrých domků vystavěných podél úzkých uliček tvořící historické staré město, rámované majestátní pevností Meherangarh, kterou stále vlastní místní Maháradža.
Jodhpur mi opět po delší době připomněl, jak fascinující dokáže Indie být. Když se každé ráno probudíte a posadíte se na střechu svého hotýlku, popíjíte indický čaj a sledujete jak horké slunce rozzáří obrovskou pevnost vzdálenou jen pár stovek metrů od vás. Pak vyjdete do ulic, vyhnete se skupině krav, která ospale kráčí proti vám, míjíte staré budovy dýchající historií, malby zdobených slonů s bojovníky na jejich hřbetech vás sledují z každého druhého domu a pak dojdete do centra, kde už z dálky zdraví Vicky, osmnáctiletý prodavač výborných omelet se sýrem, a začíná připravovat vaši snídani… (Pokračování článku…)
Jodhpur byl příjemný relax, místo kde jsem rád pobyl odpočinkové tři dny, než jsem se vydal opět na cestu do 7 hodin vzdáleného Udaipuru. Při všech svých cestách do Indie jsem se sem nestíhal dostat a tak až teď. A jsem rád, že jsem využil příležitosti. Návštěva pevnosti Meherangarh (vstupné 250Rs – 100Kč) znovu ukázala, jak bohatou historii Indie má a nejinak tomu bylo při návštěvě dalšího zajímavého místa. – Umaid Bhawan Palace.
Palác Umaid Bhawan vyvolává v architektonických kruzích mnohé vášnivé diskuse. Někdo mu říká monstrum, jiní jen se zájmem sledují co pro Maháradžu Umaid Singha budovalo od roku 1929 po patnáct let celkem 3000 dělníků. Vznikl tak poslední velký palác v Indii.
Nutno konstatovat, že Umaid Singh měl pestrý život ve velkém stylu. Když objevil hru polo, rozhodl se vytvořit v Jodhpuru vlastní tým se kterým následně odcestoval do Anglie – se všemi koňmi, ošetřovateli a služebnictvem. Jodhpur se poté stal v této hře velmocí. Miloval létání a tak se Jodhpurské letiště stalo mezinárodním letištěm dříve, než letiště v Dillí. Vybudoval nemocnici, studny v okolních vesnicích, lovil lvy v Africe, rybařil ve Skotsku, vyrážel na hony na lišku na jihu Indie…
Palác má 347 pokojů, v části budovy je dnes muzeum (vstupné 50Rs – 20Kč) s ukázkami z historie stavby, interiéru a dobových dekorativních předmětů. Další část pak dnes slouží jako luxusní hotel. Vedle toho je součástí komplexu i kriketové hřiště, luxusní interiérový bazén, dva squashové kurty či garáže pro dvacet vozidel.
Luxus a chudoba, jako by nic mezi tím v Indii neexistovalo. Když už, tak už. Snad až posledních deset či dvacet let, se začíná situace pomalu měnit. Nic to nemění na tom, že Jodhpur s radostí zařazuji mezi top místa v Indii, na která se budu rád vracet. To nejvýše postavené ale nepřekoná. Tím pro mě bude stále Varánásí. Ale k tomuto město se ještě vrátím, až přijde jeho čas. Už za pár dní se budu totiž opět procházet po jeho ghátech lemující tok řeky Gangy.
SOUVISEJICI FOTOGRAFIE:
5 Komentářů
Zdravicko Roberte, koukam, ze jsi uz prosel uz dalsim kusem sveta. Tise s tebou cestuju v myslenkach. Az se vratis, musime zajit na kus reci a taky na squash :-)
Neboj neboj, sportu ani pokecu se branit rozhodne nebudu :)
aaaa..to je nadhera! k tomu neni co dodat, fakt krasa..doufam, ze mi pak ukazes nejake fotecky:)
Ahoj Roberto mio, parádní fotky – opět se mi moc líbí…stejně jako ostatní lidé co sem chodí a píšou ti, tak i já sdílím stejné pocity nadšení z tvého psaní a fotek, asi to bude taky o tom, že tady začala parádní „břečková zima“ všude snížek špinavý a nepopulární měsíc leden za krkem, no a tady může člověk aspoň na chvíli zmizet do Indije, oujéé :-)
Nesmierne sa mi páči váš slohový štyl. Vídeo i foto sú nádherné. Prajem vám príjemnú cestu. Pokiaľ ste už doma tak pekné zažívanie. Rád by som sa opýtal na nejaké veci k ceste do Varanassi, môžete mi napísať na mail. Ďakujem