- Datum vydání:21.12.2009
- Komentáře:3 Komentářů
- Kategorie:Filipíny a Malajsie 2009/2010
Že bych se toulal celých čtrnáct dnů po stezkách Cameron Highlands? Ale kdeže. Jen následující události ubíhaly v rychlém tempu a stávaly se z nich střípky zážitků, které dohromady ne a ne dát ucelený příběh. Dlouhé přesuny, městečka podobná si jako vejce vejci, a zase přesuny. Přesto tohle puzzle zážitků zkusím poskládat dohromady, uvidíme, co z něj vzejde.
Tak tedy pojďme navštívit ostrov Penang, odpočinkové město Melaka a nezapomeňme na Johor Bahru ležící těsně na hranicích se Singapurem.
Penang
Po dvou dnech v Cameron Highlands mé nohy zatoužily po odpočinku a zbytek těla si řekl co dělat jiného v prosinci než vyrazit na pláž. Populární ostrovy na východním pobřeží jsou přes zimu v podstatě uzavřené kvůli monzunům a tak volba padla na ostrov Penang na západním břehu Malajsie.
Když mě trajekt vysadil v přístavu hlavního města ostrova – Georgetown – byla už dávno tma, dusno na padnutí, vzduch se ani nepohnul a já mohl vyrazit s plnou polní hledat ubytování. Tip z knižního průvodce vypadal slušně, ale měli plno. Stejně tak ve vedlejším podniku. V obou dvou mě majitelé varovali, že plno bude jistě všude kolem., Naštěstí majitel druhého hostýlku mě nechal přespat na zemi na chodbě (za 25Kč) s tím, že druhý den už bude mít pokoj. A tak se i stalo. Podlahu vystřídala postel a já mohl vyrazit obhlédnout zbytek ostrova. Jak jinak, než s vypůjčeným skůtrem (150Kč/24 hodin).
FOTOGRAFIE Z OSTROVA PENANG
Skůtr je ideální volba pokud chcete vidět to, na co máte chuť a nechcete, nebo nemůžete, se spoléhat na místní dopravu. Líbí se vám tahle pláž, tak zastavte a běžte se koupat. A co tamta mešita, nebo ten stánek s voňavým jídlem? Přesně takovýmto způsobem jsme během jednoho dne obkroužil ostrov, užil si zdřímnutí na pláži a koupel v poklidných pobřežních vodách.
Nakonec jsem tu zůstal tři noci abych se následně vydal ráno znovu na cestu a tentokrát dále na jih Malajsie, do města Melaka.
Melaka
Dlouhý přesun s malou přestupní zastávkou v Kuala Lumpur – tedy chvilkou na velké kafe v klimatizovaném Sturbucks a vyřízení online drobností za přispění místní WiFi zdarma. Do Melaky jsem dorazil opět večer, tma už se dávno snesla na místní rušné uličky a já se tak mohl proplétat mezi přeplněnými stánky s jídlem a cetkami v místním chinatownu. Překonat dvě křižovatky, zahnout doprava, pak znovu doprava, vrátit se, chvilku hledat, optat se na cestu a jsme doma. Jalan Jalan Guest House, kde mě čekal rezervovaný jednolůžkový pokoj za 20RM (100Kč). Prostý pokoj, ale jak už je v Malajsii zvykem, ani tady nechyběla WiFi s internetem zdarma. Tak tedy rychlá sprcha a vyspat se na příští den.
FOTOGRAFIE Z MELAKY
To už slunce znovu vyšlo aby ukázalo, proč je Melaka od roku 2008 zapsána mezi památky UNESCO. (Ostatně, na stejném seznamu nechybí ani předchozí Georgetown.) Malebné uličky které často pamatují dobu, kdy město dobyl portugalský chlapík jménem Alfonso de Albuquerque. To se psalo šestnácté století. O sto let později si město přivlastnila Holandská Východoindická společnost. A právě kolonizační doba v mnohém ovlivnila místní architekturu, jistě i za přispění Britů, kteří převzali správu Melaky na začátku devatenáctého století.
Portugalskou dobu pamatují ruiny kostela sv. Pavla na vrcholku kopce hned naproti Chinatown. Kostel vybudovaný v roce 1521 sloužil svému účelu po více než 200 let než Holanďané postavili pod kopcem svůj vlastní Christ Church a Britové vše završili tím, že z kostela sv. Pavla udělali sklad střelného prachu.
Procházka městem, návštěva kostela sv. Pavla, stejně tak holandského Christ Church a zase na cestu. Vždyť druhý den ráno musím být v letadle na Borneo a proto opět autobusem do Johor Bahru, odkud odlétám.
Johor Bahru
Jahor Bahru by se možná dal směle přirovnat k českému Dubí. Rušné městečko jehož alfou a omegou je přilehlý most vedoucí do Singapuru. Není tedy divu, že město je plné obchodníků, lidí zastavující se před další cestou nebo hledající příhraniční levné povyražení. Vysoké ceny v Singapuru přivádí svou specifickou klientelu právě do ulic Johor Bahru, která ocení hlučné karaoke bary a hodinové služby místních pracovnic.
Pro mě se stalo Johor Bahru místem pro drahý spánek, dobré jídlo a historku se zlomeným klíčem v zámku od pánských sprch. Ráno mi za to samozřejmě naúčtovali 5RM (25Kč). Ale co, sbohem Johor Bahru a v nekřesťanskou ranní hodinu hurá na letiště. Nesmělo chybět pro mě typické dobíhání na poslední chvíli (jet o autobus později tak letadlo nestihnu) a hodinu a půl trvající let do státu Sarawak na ostrově Borneo. Ale to už je zase další příběh…
3 Komentářů
Moc pekne. Utika ti to rychle nebo si to uzivas se vsim vsudy?
Obdivuju každýho, kdo se odváží navštěvovat asijské země.. Já cestuju rád, ale pouze po Evropě, nevím proč, ale z těhlech zemí nemám dobrý pocit :D… Doufám, že to není projev „čecháčkovství“ :D.
ahoj. docela dobrý to tu máš. narazil sem na tvoje stránky protože se chci do malajsie na konci listopadu podívat. dočetl sem se ale, že tou dobou (začátek prosince) jsou na východním pobřeží monsuny a protoes tam byl v přibližně stejnou dobu, tak sem se chtěl zeptat, jestli jsi ty tam s monsuny měl nějaký zkušenosti. díky