Je ráno, šedivé mlžné mraky se převalují přes okolní hory a slunce pomalu stoupá vzhůru. Vítejte v Banaue, nudné malé horské vesnici, odkud vyrážím vstříc do další vesnice – Batad, ukryté za „devatero horami“ mezi kaskádami terasovitých rýžových polí. Další výprava za poznáním, další výprava na protažení mého těla, další dech beroucí cesta.
Bylo to už před dvěma tisíci lety, kdy tu prapůvodní obyvatelé jménem Ifugao začali budovat svá pole v těžko dostupných kopcích. Za pomoci primitivních nástrojů vybudovali dílo, nad kterým dnes zůstává rozum stát a není s podivem, že je zapsáno na seznamu chráněných památek UNESCO. Ale vraťme se na začátek celého příběhu, zpátky do vesničky Kabayan… »» Pokračování článku…
Je tomu už dávno, kdy přes ostrov Bohol přecházel obr, který stále plakal nad smrtí své milované. Jeho slzy se valily jedna za druhou a při každém dopadu na zem zkameněly. Možná vám někdo bude tvrdit, že těchto 1268 kopců vzniklo erozí vápence a korálových sedimentů, ale přiznejte, kterému příběhu spíše uvěříte?
Chocolate Hills se staly nejtypičtějším obrázkem ostrova Bohol. Tyto čtyřicetimetrové kopce jsou rozesety po celém středu ostrova a dokáží vyčarovat úžasnou podívanou. Třeba jako na přiložených fotografiích ze včerejšího rána… (Další fotografie zde…)
Autobus poskakuje po serpentýnách horských silnic plných kamení a prachu, zatímco vy se modlíte za alespoň krátký úsek zpevněný betonem. Sesuvy půdy každou chvíli ukrajují okraje silnice a není s podivem, že padesát kilometrů dlouhá cesta do horské vesničky Kabayan trvá pět hodin.
Tady, uprostřed hor, v zemi potomků horských lidí Ifugao, poblíž nejvyšší hory severního Luzonu (Mt. Pulag, 2992 m.n.m.), je má první zastávka na Filipínách. Opět je na čase zkusit, co mé tělo vydrží při toulkách do přilehlých kopců. A aby cesta byla zajímavější, na jejím konci se vydám do jeskyně s mumiemi, které tu leží už stovky let. (Pokračování článku…)
Jedna z mumii v jeskyni na konci meho treku. Kabayan, Filipiny 2010.
Nezdá se to, ale polovina mé cesty utekla tak rychle. Tři týdny v Malajsii po kterých přichází přesun na další tři týdny na Filipínách. Jedna kapitola se uzavírá aby druhá mohla začít a tak než příběh s názvem Malajsie 2009 zcela uzavřu, zkusím shrnout pár pocitů a dojmů do jedné ucelené podoby.
Přiznám se rovnou, že hlavním cílem mé letošní dovolené byly Filipíny, ale skutečnost, že pro pobyt delší než tři týdny je potřeba vyběhat si v Praze víza přidala malajské části mé cesty týden navíc.
Do Malajsie jsem vyrazil z jednoduchého důvodu. Cena zpátečních letenek z Londýna do Kuala Lumpur za 5300Kč byla prostě neodolatelná. Kolem a kolem to vše dohromady otevřelo prostor pro tři týdny v Malajsii, které jsou dost dlouhé na to něco zažít, ale samozřejmě neskutečně krátké na to Malajsii poznat. (Pokracovani clanku…)
Nadstandardní životní úroveň (s ohledem na Asii) přináší do Bruneje ruku v ruce i vyšší ceny, než na které si při cestování napříč Asií rádi zvyknete. Pokud byste se v Bruneji při vašich cestách rádi zastavili, může se vám hodit následující seznam cen vybraných potravin a služeb.
Ceny uvádím v místní měně – brunejském dolaru, který se dá přepočíst na 13Kč. Ceny samozřejmě odpovídají prosinci 2009. »» Pokračování článku…
Každý má rád lokální kulinářské zajímavosti a každý o nich s oblibou vypráví. Filipínská kuchyně není jen rýže, nudle a vepřové nebo kuřecí maso. Občas na ulici narazíte na jídlo, které se nedá zařadit mezi obvyklé. Nejinak tomu bylo včera když vedle mnoha jiných pofidérností připíchnutých na špejli, a připravených na gril, ležela na jedné hromadě malá kuřata. Stará jen několik dnů a velká tak akorát, aby se vešla dvě na jednu špejli. Celá, s vnitřnosti i hlavičkou. Dvě kuřátka za šest korun. Dobrou chuť.
Upřímně, kdy jindy budete mít možnost něco podobného ochutnat? Neodolal jsem a jak je vidět na fotce, kde prvnímu kuřeti ukusuju hlavu, moc se mi do toho nechtělo. Ale nakonec to přeci jen bylo prostě jen kuřecí maso v malém provedení. Kosti tak malé, že je necítíte a ugrilované do křupava. Příště zkusím další ňamku. Nechte se překvapit.
Filip se tu ptal v komentářích co si zabalit sebou do batohu pro cestu do Malajsie, popřípadě okolních asijských zemí. Nezdá se to, ale ve většině případů si sebou každý veze spíše víc, než míň a zbytečná kila na zádech jsou pak po několik týdnů přítěží.
Pro ty z vás kdo hledáte inspiraci při balení zavazadla zkusím sepsat vše, co mám sebou právě teď a navíc přidám i pár komentářů proč tak a ne jinak. »» Pokračování článku…
