- Datum vydání:01.01.2009
- Komentáře:Žádný komentář
- Kategorie:Mé vlastní cesty, Pákistán, Indie a Srí Lanka 2008/2009
Další Silvestr strávený v Indii. Už potřetí jsem oslavil příchod nového roku o čtyři a půl hodiny dříve než všichni známí doma v Česku. Poprvé to bylo někdy před třemi lety, čekal jsem tenkrát na nádraží na příjezd nočního vlaku. Vlak přijel, ručičky na hodinkách se přehouply do nového roku, ale nikoho v mém okolí to nezajímalo. Popřál jsem si šťastný nový rok a šel hned spát na horní lehátko špinavého indického vlaku. Podruhé to bylo přesně před rokem. 31.12.2008 jsem právě přiletěl do Indie a lehce přešlý se sám toulal městem a hledal nějaký bar v lepším hotelu (jinde bary ve většině Indie nenajdete) kde bych mohl alespoň sedět mezi lidmi a přivedl se na jiné myšlenky. Moje snaha byla marná a tak jsem příchod nového roku spokojeně prospal v temném hotelovém pokoji bez oken. Ten včerejší Silvestr už jsem chtěl pojmout trochu jinak…
Od posledního zápisku psaného ze zmrzlého Amritsaru, ponořeného do husté mlhy, uteklo už pár dnů a kola mých autobusů mě postupně převezla přes Delhi a Jaipur do Jodhpuru. Poklidné a nádherné město v rozpálené části západní Indie. Místo, kde strávím „silvestrovské oslavy“.
Za těch několik let už jsem pochopil, že Indy příchod nového roku příliš nevzrušuje. O to víc jsem byl překvapený, když v centru města začalo odpoledne vyrůstat malé pódium a nápisy dokonce avizovaly příjezd DJ z Bombaje. Stále jsem netušil, kam se večer vydat. Na střeše mého malého hotýlku nikdo žádné výraznější oslavy nesliboval a tak nakonec padla volba na místní luxusní restauraci „On The Rocks“, o které jsem slyšel vyprávět, že tady to pravdu žije.
Bylo devět hodin večer a můj rikša právě zastavil před vchodem do zmíněné restaurace. Výrazná bezpečnostní opatření u vchodu avizovala významné hosty i jistou úroveň. Mé nadšení opadlo ve chvíli, kdy po mě chtěli za vstup 600Kč – na indické poměry velmi vysoká částka. Nikdo mi nedokázal říct nic o programu, který se uvnitř bude odehrávat a mě bylo jasně, že tady svůj Silvestr neoslavím. Stejně na tom byla i kanadská cestovatelka se kterou jsme se velmi rychle domluvili na společné cestě zpět do centra města s tím, že nový rok můžeme přivítat s pár dalšími turisty na střeše jejího hotýlku. Slovo dalo slovo a zanedlouho už jsem seděl ve společnosti Američana s indickými předky, francouzskou učitelkou žijící nyní v Malajsii, Němkou a zmíněnou Kanaďankou.
Neplánované věci jsou často ty nejlepší. Odvěká pravda. Neplánovaný scénář totiž nabrala i naše oslava. Těsně před půlnocí jsme společně vyrazili na nedaleké náměstí za zmíněným populárním „dýdžejem“ z Bombaje. Bylo něco po půl dvanácté a my jen s podivem sledovalí temné a prázdné náměstí se zbytky silvestrovské výzdoby. Oslavy příchodu nového roku už tu dávno skončily a lidé šli spát. Půlnoc tu vážně nikoho nezajímá…
Přišli jsme tedy s operativním plánem. Na střeše přilehlého hotýlku se něco děje, za pět minut je půlnoc a tak se alespoň z výšky podíváme na scenérii města a těch pár ohňostrojů, které snad budou odpáleny. „Dobrý večer, bylo by možné zajít do vaší restaurace na střeše a podívat se na oslavy?“ ptám se slušně u velkých vrat vedoucí do dvoru jednoho z opravdu lepších historických hotelů v okolí. Soukám se dovnitř malými dvířky a jsem veden k místnímu manažerovi. „Vstupné je 2000Rs“ neoblomně zdůrazňuje manažer. „Je mi líto ale jinak vás pustit nemůžu.“ Odcházím tedy zpět k bráně ale holky z naší skupiny už jsou bez jakýchkoli omezení mezi místními oslavujícími. Na malém pódiu tancují indické dívky ve zdobených sárí za doprovodu místních hudebníků, u krásně upravených stolků popijí pár hostů hotelu, kuchaři v pozadí připravují nekonečné pohoštění a je půlnoc. Přípitky, objetí, ale to už nás naše kroky dávno vedou na střechu a sledujeme noční oslavy nad usínajícím Jodhpurem. Očividně jsme zapadli mezi hosty.
Z jedné z místností v hotelu se ozývá hlasitá hudba a tak jdeme jen nepatrně nahlédnout. Místní hosté tu v rozverné náladě tancují a slaví za doprovodu západní hudby. Indové i turisté, všichni očividně spokojení. Snad jen ti indičtí mladící ve mně vyvolávají úžas jak „nenápadně“ stojí a vysloveně zírají a sledují každý pohyb těch několika turistek, které tu jsou očividně bez doprovodu. Střídají se u nich při tanci a když netancují čekají na svou šanci jen pár kroků od nich. Připadám si jak při sledování jednoho z mnoha dokumentů na National Geographic. Predátoři sledující a vyčkávající na svou oběť. Nedá se na to koukat a tak si jdu na bar pro pivo. Jsem ochotný zaplatit jakoukoli cenu, ale k mému překvapení po mě nikdo peníze nechce. Všechno pití je pro hosty celé párty zdarma a my jsme přeci také hosty. Netrvá to dlouho a na baru si v rychlosti povídám s jedním postarším Indem popíjející jeden rum se sodou za druhým. Indové vážně neumí pít a tenhle týpek byl toho důkazem. Až po chvíli mi dochází, že to byl ten samý manažer, který po mě chtěl těch v přepočtu 800Kč za vstup. Očividně zapomněl velmi rychle. To už se ale potkávám na baru s mladým majitelem celého hotelu. „Co si dáš k pití?“ ptá se mě ve stejně podnapilé náladě. „Čekám na pivo“ odpovím s úsměvem. „Objednávej si cokoli budeš chtít“ zní jeho jasná odpověď a já to beru. Jen to šimrání v podbřišku mě ujišťuje, že si stejně nejsem jistý okamžikem kdy nás všechny vyhodí.
Nikdo nás nevyhodil, párty vesele pokračovala a my stále v úžasu sledovali jaký směr náš dnešní večer nabral. Po pár pivech jsme raději vyrazili zpět do našich hotelů. Ochranka u východu se s námi mile rozloučila a cestou domů na nás ještě pár zbloudilých indických duší na ulici pokřikovalo „Happy New Year“.
Silvestr v Jodhpuru from robertstipek on Vimeo.
Žádné komentáře