Naše sedmidenní horské putování indickým Ladakhem se pomalu blíží k závěru. Za sebou máme pět dnů a v nohách rovných 90 kilometrů. Před námi poslední strmé stoupání nad 5000 metrů nad mořem, posledních 20 kilometrů ve dvou dnech…

DEN 6: THACHUNGTSE – NIMALING
Délka treku: 7km, 2,5-3 hodiny. Thachungtse: 4300 m.n.m., Nimaling: 4750 m.n.m.

Předposlední den. V myšlenkách odpočítáváme do konce cesty. Už jen jednou postavíme stan, už jen jednou povečeříme instantní polévku, už jen jednou… Ale ještě dvakrát musíme vyrazit po vyšlapaných stopách a za otisky koňských kopyt v prašných cestičkách. (Pokračování článku…)

gongmarula© Robert Štípek, Pohled z GongmaruLa (5200 m.n.m.), Ladakh, Indie 2011.

»» Pokračování článku…


Během prvních dvou dnů jsme překonali 29 kilometrů a vystoupali přes 1200 výškových metrů. A to byl teprve začátek naší „procházky indickou přírodou“.

Před námi bylo ještě pět dnů a více než 80 kilometrů s dvěma výstupy nad 5000 m.n.m. S batohy na zádech a jako jediní bez průvodců i bez nosičů. (Pokračování článku…)

Pohled z GandaLa na vesnici Shingo ležící v polovině cesty k našemu cíli – vesnici Skyu.

»» Pokračování článku…


Co jiného v letní Indii zmáčené monzuny, než vyrazit do hor! Ladakh, ukryt na severním výběžku Indie mezi himalájskými pohořími je ta pravá volba. Nadmořská výška až přes 5000 m.n.m. zajišťuje příjemné teploty kolem 23°C a celoroční srážky 50mm zase slibují prakticky bezdeštný pobyt.

Treků je v Ladakhu celá řada. Od několika málo dnů až po 14 denní výpravy. My zvolili nejpopulárnější trek v okolí Lehu – Markha Valley, který svou trasou, i délkou 7 dnů, nejvíce vyhovoval našim představám. O tom, že to nebyla procházka růžovou zahradou budou vyprávět následující řádky doplněné o řadu fotografií. (Pokračování článku…)

Leh© Robert Štípek, Leh, Indie 2011.

»» Pokračování článku…


Aby bylo jasno – Indie mě fascinuje. Je pestrá, živelná, barevná, historická, pálivá, divoká i ospalá a v neposlední řadě neskutečně levná. Ale zároveň Indie je také žebrající, nepředstavitelně špinavá, nefungující, nelogická, únavná, hlučná, zanedbaná, páchne močí a hromadami odpadků… Tohle je Indie, kterou nesnáším. Nesnáším ji několikrát za den, jindy jí dám den dva šanci, aby mě posléze znovu nutila ji proklínat. »» Pokračování článku…


Pořád si myslím, že do Indie jezdí v létě jen blázen, nebo ten, kdo nemá na vybranou. Pro mě budou tyto končiny vždy ideální po vánocích, kdy ostatní vyráží se snowboardem do Krkonoš zatímco já si balím plavky. Nikdy jsem v létě v Indii nebyl, ale představu o téměř 100% vlhkosti, teplotách šplhajícím ke 40°C ve stínu (zrovna dnes je v Dilí 38°C) a monzunových deštích v nepravidelných intervalech skrápějící zaprášené ulice, mám. Ale Indie je země mnoha podob. Ladakh, na severu u hranic s Tibetem, je místo ukryté vysoko mezi himalájskými pohořími kde nezaprší a nezaprší a s příchodem horkých letních dnů zde jen tak tak stihne roztát sněhová přikrývka.

Ladakh je obklopen horami a hory jsou to hlavní lákadlo svádící obout si pevné boty a vyrazit na trek. Ten se běžným turistům otevírá přávě v období od června do října. I díky trekingu bude tato má šestá cesta do Indie trochu jiná. (Pokračování článku…)

Leh© Georg Hafner, Leh, Indie.

»» Pokračování článku…


Přípravy na další cestu do Indie vrcholí a tak bylo třeba opět navštívit Indickou ambasádu s žádostí o indická víza. Ačkoli jde v případě Indie v podstatě o formalitu, nemám celý proces vůbec rád. Byrokracie je v Indii naprosto nepředstavitelná. Důležití úředníci rádi zapisují vše do obrovských knih a neexistují výjimky. Nějak prodobně probíhá setkání s indickým úředníkem i u nás. Bez úsměvu, se striktními pravidly.

Indické velvyslanectví má své oficiální internetové stránky na www.India.cz. Zde najdete základní informace o vízové povinnosti, stejně tak třístránkový formulář pro vydání víz.

Turistická víza se vystavují maximálně na 6 měsíců ve třech variantách: jeden vstup (single entry), dva vstupy (double entry) a více vstupů do země (multiple).

Upozornění pro žadatele o víza
Upozornění pro žadatele o víza vylepené v budově indického velvyslanectví. Pravidla jsou nyní přísnější než před lety.

Pražská ambasáda vydává poslední rok víza striktně pouze pro jeden vstup, pokud neprokážete doklady podmiňující vydání povolení pro více vstupů do země. Tedy doklad o rezervaci letenek, či jízdenek, do třetí země z Indie a zpět. Pokud se chystáte navštívit například Srí Lanku, nemusí to být problém (cesta vede pouze letecky). Horší je, pokud se chystáte po zemi z Indie do Nepálu či Pákistánu. Netuším jaké doklady úředníkovi předložit. S uvedenými podmínkami už také není možné jet na půl roku do Indie s tím, že si někdy během cesty, až vás přestane Indie bavit, skočíte například do Nepálu a zase zpět. Termíny musí být u žádosti o vízum jasně uvedeny a podloženy dokladem. Nezapomeňte také, že úředník na velvyslanectví mluví pouze anglicky a v angličtině je s ním třeba komunikovat.

S vyplněným formulářem, pasovou fotografií a pasem s platností minimálně 6 měsíců po termínu, pro který víza požadujete, můžete podat žádost kterýkoli všední den mezi 9:30 a 12:00. Pozor na indické svátky, kdy je ambasáda zavřená. Přehled svátků naleznete zde.

Indické velvyslanectví sídlí na adrese: Milady Horákové 60/93, Praha 7. Přibližně 200 metrů od metra Hradčanská. Poplatek za turistické vízum je 800Kč (cena byla před rokem a půl snížena z původních 1600Kč) a platí se ihned a v hotovosti. Víza jsou vystavena obvykle do tří pracovních dnů a je možné si je vyzvednout každý všední den mezi 16:00 a 17:00.

Nikdy se mi nestalo, že by s vydáním víza byly problémy. Snad je ono nové omezení na jeden vstup do země začalo věci trochu více komplikovat.


Už nikdy nebudu říkat nikdy. Prakticky po šesti měsících se budu opět vracet do Indie, tentokrát už po šesté…

Léto pro exotické cesty nemám rád, v Asii stoupají teploty ke 40°C ve stínu, monzuny skrápí rozpálené ulice a dusno by se dalo krájet. Jediným únikem tak mohou být hory, kde teploty klesají k sympatickým 25°C. Můj vysněný návrat do nepálských Himalájí se ukázal na léto jako nevhodný. Mračna a deštivé počasí dokonale kazí výhledy na majestátné osmitisícovky a tak po chvilce uvažování padla myšlenka na indický Ladakh přezdívaný jako Malý Tibet. Jeho řídce osídlené náhorní plošiny obklopené himalájským pohořím jsou opět zcela jinou Indií, které mě vždy lákala. Nejvhodnější obdobím pro návštěvu Ladakhu je právě období od července do září a pokud započítáme i poměrně dostupné ceny letenek na lince Praha – Dillí (Finnair, 13 580Kč), nebylo co řešit.

Od 25.6. do 18.7. se tak znovu budu toulat kdesi v Asii. Společně s Aničkou se vydáme do kopců kde vlají tibetské modlitební praporky šeptající své mantry větru, budeme roztáčet modlitební mlýnky v buddhistických Gompách a vyrážet na trek v místech, kde jaci dávaji dobrou noc.

Stakna Gompa, Ladakh, Indie© Bartosz Hadyniak, Stakna Gompa, Ladakh 2008.