Jídlo je třeba, jíst se musí a navíc je to i skvělá zábava. Obzvlášť na cestách v dalekých zemích. No uznejte, procházet se uličkami přeplněnými stánky, ze kterých stoupá unikající pára, šlehají plameny plynových hořáků a vůně linoucí se v okolí vás lákají blíž a blíž. A vy se rádi necháváte zlákat. Oči vám září a vy pomalu ochutnáváte. Tu něco pálivého, tu sladkého a támhle? …kdo ví co je to vlastně za chuť?
Malajsie nabízí se svou kuchyní celou řadu chutí a proto se jí pojďme podívat pod pokličku. (Pokračování článku…)
Včerejší toulky byly po „malém treku“ shledány jako zábavné a tak je i dnes rozhodnuto vyrazit na další horu, kterou už ale opravdu zdolám. A ne že ne! Hlásím se stále z Cameron Highlands, místa vhodného pro odpočinek, dobrý čaj a pomalé umírání když se kancelářská krysa snaží zjistit, jestli má v těle ještě nějaké svaly.
Nebudu vám nic nalhávat, když v Praze dobíhám autobus, kyselina mléčná rozlévající se do unavených svalů o sobě dává okamžitě vědět. Proto každý rok při svých toulkách po zemích vzdálených zjišťuji, co ještě vydržím. Budiž cesta na vrchol Gunung Brinchang (2032m) dalším takovým pokusem. (Pokračování článku…)
Něco málo přes čtyři hodiny jízdy autobusem na sever od Kuala Lumpur a rázem jste v krajině plné malebných pohoří, čajových plantáží a všudypřítomné zelené džungle. Cameron Highlands. Místo, které vysloveně svádí k toulkám po místních trekových stezkách a dokonalému pročištění hlavy trochou té fyzické námahy.
Ubytování ve všemi doporučovaném Father’s Guesthouse zcela splnilo svůj účel (a přiznejme si, že cena 10RM za postel, tedy 50Kč, neměla konkurenci). Ideální poloha, nízká cena za přespání, WiFi a vlídný personál. Můj nový domov pro nadcházející dva dny. »» Pokračování článku…
Mám rád když nastupuju zmrzlý do letadla a o několik hodin později mě poleje horko zimní Asie. Tak tomu bylo i teď. V Praze naskočit do letadla Easyjet, o hodinu a půl později vystoupit v Londýně, vyzvednout si batoh, dojít znovu na odbavení k AirAsia a během dvou hodin už opět ve vzduchu. Tentokrát na 13 hodin. Je zvláštní když odlétáte v hluboké temné noci, za letu vidíte východ slunce, později západ slunce a přistáváte znovu za večerní tmy. Časový posun +7 hodin oproti Praze dělá své. Tma, dusno, neskutečné vlhké horko… Prostě Asie tak, jak má v prosinci být. Mé toulání po Malajsii a Filipínách může začít… (Pokračování článku…)
Místo mé letošní zimní cesty už je rozhodnuto. Nebude to ani Severní Korea (kde stále není možná individuální turistika), ani cesta kolem světa (která je cenově dostupnější víc než by si kdokoli myslel a vrátím se k ní v jednom z příštích článků – ostatně, tato cesta bude možná příští rok). Letos se vracím k destinaci, do které jsem se chystal už loni. Filipíny.
Země rozprostírající se na více než sedmi tisících ostrovech plných kopců, údolí a smaragdových lagun. Další země, kterou nelze prozkoumat, a především poznat, během jediné cesty. Odlétám začátkem prosince a vracím se v druhé polovině ledna. Celkem dva týdny putování v Malajsii a následně měsíc na Filipínách. Ono, mezi námi, kdo by odolal, když zpáteční letenka z Londýna do Kuala Lumpur byla v akci za 5800Kč (se všemi poplatky u AirAsia). Náklady na dopravu na trase Praha > Londýn > Kuala Lumpur > Filipíny > Kuala Lumpur > Londýn > Praha tak vyjdou na nějakých 9000Kč včetně všech poplatků.
Stejně jako ze všech přechozích cest po Asii budu i letos psát pravidelné postřehy a glosy, samozřejmostí budou fotogalerie i videa, která se při letošní cestě po Pákistánu, Indii a Srí Lance osvědčila. To vše je ale ještě daleko… za pět měsíců teprve vše začne!
© iStockphoto.com, Cameron Highlands, Malajsie
© Mark (Flickr.com), The Chocolate Hills, ostrov Bohol – Filipíny